Don't leave me! -1. kapitola

21. prosince 2012 v 18:05 | Niless |  Povídky
Sasukeho pohled:
Jmenuju se Sasuke Uchiha. Podle spousty lidí jsem nezvladatelný, nevychovaný a rozmazlený fracek. To je možná důvod, proč jsem skončil tady, v nejpřísnější vojenské škole. Když jsem byl menší, měl jsem pár problémků (šikana spolužáků a další maličkosti) a tak mě rodiče poslali sem. Jsem tu už od desíti let a nikdy jim to neodpustím.
I když... není to tu tak špatný. Člověk si řekne: vojenská škola - tvrdý výcvik, spoustu učení, večerka v osm, budíček hodně brzo ráno. Jasně, takhle to chodí na těch "normálních" vojenských školách. Tahle se ale v pár věcech liší. No, tréninky jsou sice fakt moc tvrdý, ale večerka tu není, do školy chodíme jen tři dny v týdnu a navíc plníme spoustu misí a to mě baví. Přece jenom, cvičí nás tu k tomu, aby jsme byli schopní zabít člověka. Mrtvých lidí mám už na kontě hodně, ale není čím se chlubit. No a snad ta největší výhoda je, že jsou tu holky. Mají trošku jinačí režim než my kluci. Pořád sedí ve škole a tréninky nemají.
Po večerech většinou chodíme z jedné párty na druhou... když nad tím tak přemýšlím, nechápu, proč se to vlastně jmenuje "vojenská škola." Je to tu super, máme tu náš vlastní svět.
Kluci jsou rozděleni do několika, lépe řečeno do stovek skupinek. Jsem ve skupině číslo 7 a je nás tam dohromady šest. Známe se už od malička, vyrůstali jsme spolu, a proto jsme všichni ti "drzí a neovladatelní." Ale lidé si to o nás myslí jenom proto, že nás neznají. Jasně, když jsme byli menší, dělali jsme hodně blbostí, ale teď už jsme se zklidnili, vyrostli jsme z toho.
"Sasuke, mohl by ses už laskavě zvednout? Odcházíme!" To je Neji. Je z nás nejstaší, nejzodpovědnější, nejsilnější.. prostě samá NEJ, ale mám ho rád. Každopádně teď se chystáme na trénink, kam se mi vůbec, ale vůbec nechce. Trenér je největší tyran, jakýho znám a zasedl si na mě. Proto se po každým treninku skoro vůbec nemůžu hýbat.
"Néé, ještě chvilku!" zkouším Nejiho přemluvit. On mě ale chytl za nohy a stáhl z gauče na zem. Hodil jsem na něho zabijácký pohled, ale radši jsem šel. Nechci přijít pozdě. Ostatní už nás čekali před naším stanem. Jo nejspíš jsem se nezmínil, že žijeme ve stanu. Ale je tak trochu neobyčejnej. Jasně, zvenku to vypadá jako tradiční, rodinnej stan pro čtyři osoby. Když ale vstoupíte dovnitř, objevíte se ve velké předsíni s krbem, pár křesly a schodištěm, které vede k našim pokojům. Je tu taky herna, luxusní koupelna a posilovna (v té moc času netrávíme).
Dorazili jsme na trénink asi o třicet děvět vteřin později a já už slyším našeho trenéra Kakashiho:
"Ále, podívejme se, kdo se uráčil přijít na trénink! Už vím, komu dnes budu věnovat speciální péči." Samozřejmě mluvil na mě. Několik dní jsem už na tréninku nebyl, protože mi v poslední misi přelámali žebra. V normálním světě bych nejspíš ještě dlouho ležel v nemocnici, ale tady se naštěstí všechno léčí rychle. Každopádně nejspíš budu rád, když z dnešního tréninku odejdu po svých. Kluci se na mě lítostivě podívali, protože sami vědí, jaké to je, když se Kakashi někomu věnuje. Nedávno můj nejlepší kamarád Naruto jel z tréninku rovnou do nemocnice s rozbitou hlavou.
Seřadili jsme se a jeden z kluků z třinácté skupiny udělal nástup. Když už jsme u té třinácté skupiny... prostě tohle je nejprotivnější a nejnamachrovanější tým a naprosto se nesnášíme. Už několikrát jsme spolu měli velký problémy a několikrát to skončilo až u hlavního ředitele. Někdy jsme dostali trest my, jindy oni.
Rozpočítali jsme se do třech týmů. První šel ven běhat, druhý posilovat na druhou stranu tělocvičny no a ten třetí, včetně mě, šel cvičit kopy a údery. Už teď mi je jasné, že to pro mě nedopadně moc dobře.
"Takže, dneska si zopakujeme kop s otočkou," začal Kakashi, "Nechceš nám to ukázat, Sasuke?"
"Já jsem tu ale minule nebyl." řekl jsem s drobnou nadějí, že mně nechá být.
"To nevadí, ty nic dělat nebudeš. Pojď si sem stoupnout." Neochotně jsem vyndal ruce z kapes a stoupl si na žíněnku. Moc přesně si to nemapatuju, protože se to stalo hrozně rychle, ale skončil jsem asi o pět metrů dál s hroznou bolestí v břiše. Nedivil bych se, kdybych ty žebra měl zlomený znovu. Protože jsem si na tohle už tak nějak zvykl, docela rychle jsem se postavil a šel si sednout na lavičku. Kakashi mě nechal odpočinout si, což se docela divím. Asi za patnáct minut mě ale zavolal znovu, to už jsme trénovali normální boj. Stoupli jsem si naproti sobě a já čekal, až udělá první krok. Ten přišel docela rychle, zaútočil mi přímo na hlavu, naštěstí jsem stačil jeho útok rychle odrazit. Každopádně zachvíli jsem opět ležel na zemi. To už se mi vstávalo o něco hůř, ale nakonec jsem se postavil. Pokračovali jsme v boji. Asi minutu se mi dařilo , ale pak mě opět uděřil do břicha takovou silou, že jsem spadl na zem a nebyl schopen vstát. Ležel jsem na zádech a snažil se to rozdýchat, ale pořád to nešlo. Všechno kolem mě se točilo a připadalo mi, že ležím už celou věčnost. Ucítil jsem, jak mě někdo zvedá. Byli to nějací dva kluci, které ani neznám. Položili mě na lavičku a dali mi napít. Zachvíli jsem se mohl posadit. Naštěstí trénink zrovna končil. Oddechl jsem si, že dneska už mi nic neprovede, to jsem se ale trošku zmýlil.
"Sasuke, je nástup, pokud jsi si nevšiml!" To snad není pravda, on mě ještě nutí jít na nástup! Opravdu netuším, jak se tam mám doplazit, když mě každej pohyb neskutečně bolí. Opatrně jsem se pokusil vstát. K mému překvapení se to povedlo. Pomalu jsem došel až na konec řady. Kakashi samozřejmě ještě ale nehodlal skončit. Začal mít nekonečnou přednášku o tom, jak jsme neschopní atd... to už jsem ale nemohl vydžet. Nohy se mi roztřásli a já nakonec spadl na kolena. Když si toho trenér všiml, přistoupil ke mně:
"Vstaň!" Zakřičel.
Ani jsem se nepokusil, věděl jsem že nevstanu. Kakashi se napřáhl a jednu mi vlepil. Já toho chlapa fakt nenávidím.
Kluci mě nějak dotáhli domů a uložili mě do postele. Divím se, že mi ještě nepřečetli pohádku na dobrou noc a nezazpívali ukolébavku. Jasně, jsem rád, že mi pomohli, ale poslední dobou se o mě starají jako o malé dítě. Jsem z nich sice nejmladší, ale žádné chůvy nepotřebuju. Navíc Naruto je jenom o dva dny starší a k němu se chovají naprosto normálně. Je sice pravda, že on nemá tolik průšvihů, ale nikdo se je neprosil, aby o mě měli takovou starost.
I když jsem byl docela unavený, přesto jsem neusnul. Doma zůstal jenom Kiba, protože se učí na nějakou písemku nebo co. Ostatní šli kam jinam, než na párty. Zase šli balit holky a já už několikátej den ležím doma. Vážně si už nepamatuju, kdy jsem byl na nějakým večírku. Možná to je taky tím množstvím alkoholu, co jsem vypil. Ale teď vážně. Připadám si jako naprostý suchar.
Vzbudil jsem se asi ve tři hodiny ráno. No, je mi jasné, že sám od sebe bych se nevzbudil, protože mívám hodně tvrdé spaní. Vzbudili mě kluci, kdo jinej. Chtěl jsem sejít dolů, podívat se, jak moc jsou střískaní, ale jak rychle jsem se posadil na postel, tak tak rychle jsem si zase lehl. Zastavila mě strašná bolest v břiše. Snažil jsem se to rozdýchat, tohle se mi nestalo poprvé. Asi po deseti minutách jsem byl schopný vstát. Opatrně jsem scházel schodek po schodku. Asi v půlce jsem se ale otočil a vystoupal hezky zase nahoru do svého pokoje, zavřel za sebou dveře a zahrabal se pod peřinu. Právě jsem viděl to, co jsem vidět nikdy nechtěl. Nebyli to kluci, co mě vzbudili, ale Neji. Náš milý Neji, který si to právě rozdával s nějakou kočkou na gauči v hale.
Tak zaprvé - už nekolikrát jsme mu říkali, ať to nedělá v hale. A za druhé - tohle tak není fér! Kluci zase určitě vybrali ty nejlepší holky.
Když jsem se ráno probral, kupodivu jsem mohl vstát. Kouknul jsem se na hodiny a docela jsem se leknul. Ukazovaly totiž devět hodin a to by znamenalo, že bych měl být už hodinu ve škole. Naštěstí jsem se brzo vzpamatoval a uvědomil si, že dneska do školy nejdu, protože je víkend. Sešel jsem dolů bez trička a pouze v teplákách, protože mi bylo neskutečný vedro. Venku už po ránu bylo nejméně třicet stupňů. Nesnáším léto.
Nalil jsem si hrnek kafe a sedl si ke stolu.
"To tělo máš snad čím dál tím hezčí." Ozvalo se najednou. Neskutečně jsem se lekl. Dokonce i to kafe jsem na sebe vylil. Otočil jsem se a za mnou stála moje pitomá bejvalka Sakura jenom ve spodním prádle. Né, že by byla hloupá, jenom ji prostě nerad vidím, nerad s ní mluvím a nerad na ni vzpomínám. Prostě ji nemám rád. Měli jsme docela komplikovaný vztah, trvající celý měsíc, čímž se stal i mým nejdelším vztahem.
"Sakuro sakra co tu děláš?!" Zakřičel jsem na ni a přitom jsem si utěrkou sušil kalhoty.
"Mmm... Chceš pomoct?" Zeptala se mě provokativně. Panebože, stačilo by, aby prostě vypadla.
"Co tu vy dva děláte?" Neji... přišel a letmo Sakuru políbil. Počkat. To si ze mě snad dělá srandu, ne? On se právě vyspal s mojí bejvalkou a vůbec mu to nepříjde blbý? Kouknul jsem se na něj, hodil po něm utěrku a odkráčel nahoru do pokoje. Jasně, uznávám, že hodit po něm kusem hadru nebylo moc chlapácký, ale v té chvíli mě nic lepšího nenapadlo.
Jsem opravdu hodně naštvanej. Nejde jenom o to, že je to zrovna moje BEJVALKA, upřímně - to by mi bylo úplně jedno. Jde o ten princip. Jednou jsem mu provedl to samý a nedopadlo to moc dobře. Já skončil s natrženým rtem, zlomeným nosem a lehkým otřesem mozku. Oba jsme pak ještě měli napomenutí, protože jsme se porvali zrovna ve škole no a pak jsme se ještě dva měsíce nebavili.
Hodil jsem něco na sebe a šel ven se odreagovat. Došel jsem na své oblíbené místo v parku, sedl si a jednu si zapálil. V poslední době kouřím nějak dost. Není se taky moc čemu divit. Je toho na mě moc a jedině tohle mi trochu pomáhá.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cherry Cherry | Web | 25. prosince 2012 v 12:57 | Reagovat

Pěkné :D

2 minako-sama minako-sama | Web | 25. prosince 2012 v 22:33 | Reagovat

♥♥♥♥Dokonalý♥♥♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama