Military girl - úvod

22. dubna 2013 v 12:38 |  Povídky
Slejvák jako blázen a my zase jako naprostí idioti musíme stát přesně uprostřed tréninkové plochy a poslouchat kecy toho tyrana. Mluvím o našem trenérovi bojových sportů. Myslí si, že je to druhej Jackie Chan a že je lepší, než kdokoliv na světě. Neustále na nás křičí, jak jsme neschopní, že z nás nikdy nic nebude. No, kdyby jenom křičel, tak by to bylo ještě dobrý. On se ale bohužel dost často uchyluje k tělěsným trestům, naštěstí jen pro kluky. Zatím se neodvážil vztáhnout ruku na holku, což je pro mně velkým štěstím. Pro svoji drzost bych dostala už několikrát přes hubu.
Jmenuji se Sakura Haruno a první věc, kterou by jste o mně měli vědět je, že jsem tu nikdy nechtěla být. V téhle pitomé vojenské škole pro "nezvladatelné" děti. Poslali mě sem rodiče na doporučení ředitele mé bývalé střední školy. Vždy jsem sice měla excelentní známky, ale nebyla jsem typickým šprtem. Vlastně jsem byla pravý opak - každý víkend nějaká párty, sem tam nějaký ty úlety s klukama (no jo, svého vzhledu využívám do teď) a docela dost průserů. Když už jsem zmínila ten vzhled... Nechci znít nějak namyšleně, ale díky své roztomilé tvářičce mi dost věcí prošlo, proto toho tolik zneužívám, samozřejmě i u kluků. Prostě jsem tady, abych dospěla a zlepšila své chování. Podle mě to ale vůbec nepomáhá. Vždyť tu z nás taky cvičí vraždící monstra.
Super, už mám promočený absolutně všechno. Jenomže nevypadá to, že byc přestávalo pršet nebo že by náš trenér chtěl přestat ječet. Asi po hodině nám konečně dal rozchod se slovy: " Doufám, že si to vezmete k srdci." Ano, všichni jsmě tě pečlivě poslouchali...
Rozeběhla jsem se směrěm k mojí chatce. Nenechte se ale zmást slovem chatka. Takhle tomu prostě jenom říkáme. Když vlezete dovnitř, před vámi uvidíte docela luxisní halu a schodiště, které vede k několika pokojům.
Zatáhla jsem zakliku a... Sakra! Zase jsem si zapomněla klíč! Začala jsem bušit na dveře a doufala jsem, že bude někdo z mých spolubydlících uvnitř.
"Už jdu, bože!" Super! Nebudu muset čekat venku dvě hodiny, jako minule.
"Sakuro, ty jsi zase zapomněla klíče?" Zeptala se trochu naštvaně Hinata. Je nemocná, tak nechodí na tréninky.
"No jo, občas se to stane každýmu." Mrkla jsem na ni.
"To jo, ale u tebe se to stává pravidelně."
"Tohle bylo naposled, slibuju. Holky už se vrátily?" Další moje spolubydlící jsou o rok starší než já, proto mají jiné trenéry a taky delší tréninky.
"Ještě ne. Jdu si lehnout, zkus nedělat bordel." Odpověděla Hinata. Ta má zase náladičku.
Šla jsem si sednout do naší společenské místnosti za účelem, že si trošku prostuduju nové chvaty a kopy, ale k tomu jsem se nedostala, protože jsem únavou usla. Vzbudil mě až příchod holek.
"Kde jste byly tak dlouho?" Zeptala jsem se jich. Většinou se totiž vrací patnáct minut po mně.
"Ani se neptej Saky." Řekla unaveně Karin.
"Za naším milým trénerem opět dneska přišla ta jeho nová holka... už od pohledu je mi ta kráva nesympatická. No a on nás poslal ven běhat. Bůh ví, co ti dva uvnitř dělali, každopádně na nás zapomněl a my tam běhali pořád dokolečka." Objasnila mi všechno Temari.
"Ouuu. Nechtěla bych!" Začala jsem se smát. Holky na mě hodily vražedný pohled a odplazily se do jejich pokojů. Já, jelikož jsem byla vyspaná, jsem se rozhodla něco podniknout. U nás nic udělat nemůžu, protože tu teď každej spí, ale mohla bych se poptat, jestli se u někoho dneska nekoná nějaká párty. Začala jsem obvolávat svoje nejlepší kontakty, u kterých jsem měla jistotu, že budou mít přehled.
"Ááhoj Kibo, prosímtě, je dneska něco večer?"
"Ale, podívejme se, kdo se po dlouhé době ozval." No jo, dlouho jsem nikde nepařila, měla jsem zakázaný vycházky za totální prkotinu. Jenom jsem jednou podkopla nohy jedné holce. Bohužel tahle holka měla známosti hodně vysoko, který mě za její ponížení pěkně potrestali. Takže jsem měla na měsíc večerku už v devět. "Zkus zavolat Narutovi," pokračoval Kiba, "ten by mohl něco vědět. Já mám bohužel tento týden tréninky večer, tak ztrácím přehled."
"Takže se tam neuvidíme?" Zahrála jsem smutnou.
"Vím že se ti po mně stýská." Řekl s ironií.
"Díky za info, ahoj." Rozloučila jsem se a zavolala Narutovi.
"Čááu kočko, dlouho jsme se neviděli!" To je celej on.
"Jo, hele pořádáš dneska něco?"
"To bych nebyl já, kdyby něco nebylo!"
"Doufám že jsem zvaná!"
"Ty vždycky."
"Okey, tak dneska mě můžeš čekat."
"Budu se těšit."
Jsem docela ráda, že dneska něco je. Už mě tak strašně nebavilo být po večerech doma.
Vysprintovala jsem do svého pokoje, osprchovala jsem se a připravila se na pořádnou párty. Dneska se nehodlám vrátit střízlivá!
Zaťukala jsem na dveře. Zachvilku se objevil Naruto s kelímkem piva v ruce.
"Sakýýý, jak se máš?!" Řekl a pořádně mě objal.
"Dobře, díky.Hodlám to dneska rozjet!"
"Ták se mi líbíš!" Vešli jsem dovnitř. Zábava byla očividně v plném proudu. Bylo tu strašně moc lidí. Většinu z nich jsem znala. Známí vymetači večírků. Hodně z nich tančilo, několik jich sedělo u baru. Pár se jich už taky válelo po zemi a už tu bylo i několik líbajících se párů. Dokonce jedna trojička. Blé.
Zamířila jsem si to k baru. Sedělo tu pár kluků, pro mě zatím neznámých. No, to se musí změnit. Nahodila jsem tu nejsvůdnější chůzi, kterou umím a prošla kolem nich. Dočkala jsem se obdivného zahvízdání a jednoho plácnutí po zadku. No co, na tohle jsem zvyklá.
Sedla jsem si na barovou židličku a objednala si koktejl.
"Ale, přece tě nemůžeme nechat, aby sis sama objednávala pití!" Ozvalo se vedle mě. Byl to jeden z těch kluků.
"Pětkrát to, co předtím prosím." Zavolali směrem k barmanovi.
Přistála přede mnou sklenička nějakého průhledného pití. Ani nevím, co to je. Páni, vážně rychle ztrácím přehled.
"Tohle já ale nepiju." Řekla jsem. Samozdřejmě, já vypiju skoro všechno, ale vím jak se na kluky musí.
"No, tak se to pěkně rychle naučíš." Mrkl na mě jeden z nich. Ten se mi líbil asi nejvíc. Měl krásné černé vlasy a neuvěřitelně tmavé oči.
Ani jsem se nenadála a měla jsem v sobě už pět panáků.
"To nám chceš tvrdit, že tohle nepiješ, jo? Vždyť to s tebou ani nehlo!" Začali se smát. Nejspíš toho měli v sobě víc než já. No a já taky nejsem žádná padavka a něco vydržím.
Začali toho do mě lít víc a víc a mně to kupodivu nevadilo. Přece jsem si řekla, že se dneska ztřískám. Večer to byl vážně perfekní. Ale pak se to všechno pokazilo. Hráli jsme flašku. Já už samozdřejmě neměla tričko. Jako další úkol jsem dostala políbit toho krásnýho kluka, ale v tom vtrhli dovnitř vedoucí různých tříd a oddílů na škole. Většinu jsem jich ani neznala.
"Jsou tady kluci z třetí A a holky z třetí C?" Všichni mlčeli. Nechápala jsem, koho hledají.
Vtom se ale všichni vedoucí rozeběhli a "pochytali" několik kluků a holek. Pro mně největším překvapením bylo to, že sebrali i mé nové kamarády. Včetně toho mýho hezounka. Chytili je za ruce a odtáhli je ven. Všichni byli zvědaví, co se děje a tak vyběhli ke dveřím, kde se však zastavili. Chvíli jsem nechápala, proč nejdou dál ven, ale když jsem se prorvala do předu, tak jsem to pochopila. Vedoucí odvedli holky někam pryč, ale kluci si to schytávali hned na místě. Jednoho z těch vedoucích jsem poznala. Byl to trenér od kluků a právě se dost vyžíval na kopání jednoho do břicha. Pak jsem ještě zahlédla svého černovláska. Ten chudák ležel na zemi a už se nemohl ani postavit. Dokonce mu tekla krev z úst a z nosu. Nemohla jsem se na to dívat. Vběhla jsem zpět dovnitř, posbírala si svoje věci a spěchala domů.
Na druhý den ráno už o všem každý věděl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cherry Cherry | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 19:33 | Reagovat

To jsem ráda že jsi zpátky!Tohle se mi velice líbí.Je to velmi zajímavé :)

2 Ita-chan Ita-chan | Web | 15. května 2013 v 18:30 | Reagovat

:) souhlasím s Cherry :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama